Návštěva u ministra

Za rozbřesku jsme vyrazili do Banjulu. Čtvrtek byl pro nás velmi významným dnem. Čekala nás totiž návštěva u ministra pro vzdělávání. Tak jsme se teda pořádně (v rámci možností) vymydlili. Na dně krosny našly nějaké slušné (africkým všudypřítomným prachem a špínou neposkvrněné) oblečení. A jelo se do hlavního města. Jako dopravní prostředek jsme zvolili naše oblíbené místní dodávkobusy, Za dvě hoďky jsme tak míjeli transparent Well come in Banjul, city of light.

Na ministerstvu byl znát už vliv evropské kultury (v africkém pojetí). Velmi vytížená sekretářka (ledabyle si posouvající s myší po pracovním stole), luxusní stříbrná lednička (postavená na dvou špalcích) a samozřejmě nechyběla klimatizace chladící na (pro nás extrémních) 20°C. A jak to šlo? No hladce…nakonec se ministr nedostavil (měl nějakou důležitou práci v parlamentu). Mluvili jsme však s jeho zástupcem, který studoval ve Zlíně a byl z nás nadšený. Takže i vláda nás podpoří a bude nám vycházet vstříc, aby Kola pro Afriku mohli pomoci co nejvíce gambijským dětem. 

Co s načatým dnem v Gambijské metropoli..? Co takhle skočit třeba do Albert marketu…Bohužel je to jen shoda jmen, opravdu jsme nenašili (i když jsme se velmi snažili) market jako jsme tomu u nás zvyklí. Monstrózní nákupní střediska byste v Gambii tak hledali marně. Albert market je obrovské tržiště, na kterém sežene vše od tradičního afrického oblečení, přes koření, zlato, dřevěné sošky až po třeba krávu nebo kozu. Uvidíte tam pravou Afriku. Lidské mraveniště, spleť uliček, které vás překvapí svou barvou i vůní. Smíchaný zápach ryb a omamné vůně těch nejaromatičtějších koření. To je Albert market, to je pravá Afrika. 

I po několika hodinách proplétání se uličkami marketu jsme byli plni energie a měli ještě dost času na nějaký ten výletík. Napadlo nás projet se trajektem přes řeku Gambii do Barry, městečka na druhém břehu. Nápad to byl vskutku geniální. Říká se, že kdo neviděl řeku Gambii, jako by v Gambii vůbec nebyl. Trajekt jezdí skoro jako kyvadlovka, cesta tam a zpět by nám tak dle našich výpočtů neměla trvat víc než tři hodiny. Nechápali jsme, proč si lidi na tento způsob dopravy tak ztěžují (cesta přes řeku se prý může protáhnout i na celý den). 

Nadšeně jsme si tak koupili lístek za 10 dalašů (cca 5 kč) a proplétali se uličkami ke vchodu. Brzo nás však naše nadšení přešlo. U pofiderní brány se tlačili stovky lidí s nejroztodivnějšími obrovskými spoluzavazadly (koši, dětmi nebo třeba i ovcemi). Pochopili jsme a rozhodli se, že možná bude větší vzrůšo koupit si nějakou zmrzlinu (což v Gambii není vůbec snadné, v celém Banjulu jsme našli jen jeden obchůdek, který toto zboží nabízel). Ale i tak ten den stál vážně za to.