Banjul
je hlavní město Gambie. Od naší základny vzdálené přibližně 30 kilometrů. Už
samotná cesta do přístavu tak byla velmi zajímavá. Kontrast mezi chudinskými
chatrčemi a paláci ministrů. Mezi prostými hliněnými domy a hotelovými komplexy
je čím více se blížíte o to silnější. Ve městě je na ulicích čilý Africký ruch.
To co, u nás nenajdete. Hluk, prach a davy lidí. Prodávající vše od slunečních
brýlí Gucci až po nejlepší rýži v Gambii. Jsme sice v na první pohled
svobodné, demokratické republice, i tak nám však náš průvodce Boyo doporučuje
kameru na veřejných místech nevytahovat. A hlavně nikoho nefotit, pokud nám to
výslovně nedovolí. Většina však před foťákem stejně zvedá ruce a utíká.
Prozatím to vzdáváme.
Na
nás však čeká jiný úkol než zastrašovat místní obyvatelstvo. Musíme se
probojovat přes davy se tlačících černochů žádající o práci v přístavu a
konečně si oficiálně převzít náš kontejner s koly. Po hodině se nám to
konečně podaří, odstřihneme plombu a můžeme znovu vyvěsit na kamion
transparent, který ještě docela nedávno byl zasypán sněhem v Ostravě. Kola
jsou všechny na svém místě v kontejneru.
Dle
slov chlapíka, který má náš transport na starosti to bude trvat tak dvě hodiny,
než bude moci kamion opustit prostor přístavu. On nám prý však hned zavolá, než
bude vyjíždět, abychom si stihli ten historický moment natočit. S důvěrou
nám vlastní vyrážíme do červena se barvících ulic Banjulu trošku nasát místní
atmosféru.
Vytýčili
jsme si další nelehký úkol, a to koupit pohledy, což se může zdát na první
pohled v Africe jako missionimpossible. Nutno podotknout, že některým z nás
na i ten pohled druhý a třetí. Nakonec jsme však byli úspěšní a nějakou tu
obdobu pohledu, jak jsme na něj zvyklí u nás, přeci jen na ulici sehnali. Jelikož
byl pátek a v Gambii se v pátek už nepracuje (což dle slov kluků
svědčí o tom, že tady je svět ještě v pořádku), na známky jsme mohli
zapomenout. Pošta má až do pondělí zavřeno.
O
tom, že všechny města na světě jsou vlastně malá, jsme se přesvědčili hned
v zápětí. Na ulici jsme náhodou potkali chlapíka (toho laskavého muže
z přístavu) se širokým úsměvem, za který by se nemusel stydět ani Mickey
Mouse. Naprosto v pohodě nám oznámil, že kamion je fuč. Nejenže vyjel už
z přístavu, ale šine si to dokonce i z Banjulu pryč. Pustili jsme se
tak do honičky jako z Kobry 11 a snažili se kamion dohonit ještě ve městě,
abychom stihli udělat alespoň nějaké záběry. Podařilo se, naše mediagrupa se
trošku proběhla při poledním sluníčku s veškerou technikou, ale jogging
prý chlapcům jenom prospěje. Natočeno, vyfoceno teď již vše jen vyložit a
budeme moci takhle úspěšný den zakončit nad místní specialitou. Do křupava
opečeným kuřátkem a zeleninou. Just do it!
Žádné komentáře:
Okomentovat