Ačkoliv
v Gambii čas jakoby neplynul, deset dní uteklo neskutečnou rychlostí. Naše
mediální grupa, Pavel se Štěpánem se chystali na odlet zpět do studených
krajin. Do zamrzlé České republiky. Není se čemu divit, že se jim nijak zvlášť
od nás nechtělo.
Ani
v pátek jsme se tak nenudili. Zbývalo splnit ještě spoustu úkolů, než
kluci odjedou. Navštívili jsme základní školu přímo v našem domovském
Gunjuru. Potřebovali jsme ještě totiž dotočit pár záběrů, aby dokument o
projektu Kola pro Afriku byl dle vize režiséra Štěpána kompletní. Mek se tak
mohl uběhat. V rozpáleném poledním slunci, běhal s kamerou tak, jak
Štěpán pískal.
Sbaleno,
uklizeno a přišel čas se rozloučit s celou početnou rodinou našeho
hostitele Boya. A že jich bylo. Boyo má totiž dvě manželky a rovnou čtrnáct
dětí. Bohužel času nebylo mnoho, čekala nás ještě jedna důležitá mise před
odletem. Vypravili jsme se tedy znovu do největšího gambijského města, Serekundy.
Natočit reportáž o velmi ožehavém africkém tématu. Ženské obřízce.
Na
první pohled by se mohlo zdát, že problematika ženské obřízky je v Gambii
tabu. Zdání ovšem klame, už od roku 1984 zde existuje iniciativa, která se
snaží tento pro Evropany barbarský zvyk zakázat. V Gambii se provádí až na
malé výjimky téměř už všech děvčat a to už od jejich jednoho roku až téměř
k pubertě. Cesta k jejímu zakázání je ovšem ještě dlouhá, spousta
gambijských žen, ji bere jako samozřejmost. Dle jejich slov je to „jen bolest
na týden“.
Venku
se setmělo, což značilo jediné. Let se už nezadržitelně blíží. A tak jsme naše
milé chlapce vyprovodili na letiště. Naposledy jim zamávali a popřáli šťastné
přistání ve zmrzlém Česku (k ránu padla teplota prý k děsivým – 10°C, po
těch našich čtyřicítkách to je rozhodně změna).
Žádné komentáře:
Okomentovat