Gunjur patří
v Gambii mezi velká města. Dle našeho pohledu je tam pár baobabů, jedna
hlavní cesta a miliony tun prachu. Ve „městě“ je dokonce i kino, tři televize,
na kterých večer běží „přímé“ přenosy Ligy mistrů. Fotbal je totiž
v Gambii národním sportem. Všichni znají Pita Cech. Je to jejich
nejoblíbenější brankář. Pár jakože obchodů, ve kterých koupíte téměř vše,
samozřejmě nikde nesmí chybět Coca Cola i jiné výdobytky západní civilizace.
Prašné cesty, lemované chýšemi. Ty lepší domy mají dokonce čtyři stěny a
střechu.
Místní lidé jsou
neuvěřitelně milí a přátelští. Jsme pro ně tak trošku exoti. Není se tak čemu
divit, že na sebe poutáme (obzvláště někteří z nás J)
velkou pozornost,Při průchodu hlavní ulicí se k nám sbíhají děti a každý
s vámi prohodí pár vět. Magická formule je jasná. „Hi“ následované „How
are you“ a zakončené „How do you sleep“.
To vše se denně opakuje nespočetně krát. Ale ani po tisíce vás to neomrzí, když
vidíte s jakým nadšením vás vítají, a se skutečným zájmem vás zdraví. To
je věc, na kterou v našich končinách nenarazíte. Lidé neustále se hrnoucí
za svými potřebami se navzájem ignorují. V Gambii je tomu naopak. Čas,
který jakoby neplyne, vám nemůže utéct a proto je na vše dost času.
V Gambii si
za chvíli na vše zvyknete. To, s čím byste se u nás za žádnou cenu
nesmířili, tady za pár hodin berete jako naprostou přirozenost. Nutno
podotknout, že naše evropské hygienické návyky musely stranou. Zpočátku máte
tendenci si neustále ruce mít ve svém dezinfekčním gelu a používat další
kapesníčky podobné vymoženosti. Po chvíli je vám však vše jedno. Jste neustále
zaprášení a špinaví, ale to prostě k Africe patří. Záchod a sprcha
v jednom, jedna díra jeden kýbl. Usínáte špinaví a ráno se zase více méně
špinaví probouzíte.
Po hlavě jsme se
vrhli do práce. Netradiční prostředí a spousta nových podnětů v nás
probudila nadšení a euforii. Když Pavel neměl na rameni kameru už vytahoval
foťák. Po procházce „městem“ a prvních kontaktů s gambijskou kuchyní
(mimochodem bezedné talíře, které jsme nemohli dojíst. A pak že v Africe není
co jíst.). Prozatím probíhají bez dalších následků, gambijská rýže a kasavva
(kořen který chutná skoro stejně jako česká brambora) je velmi chutná.
Samozřejmě nechybí proschlá rybička, ze které místní odehnali všechny bezcílně
posedávající mouchy a cibule. Nejen prací je však člověk živ. Vypravili jsme se
tak i my prozkoumat místní floru. Okouknout jak to vypadá na gambijských
plážích.
Žádné komentáře:
Okomentovat