V Gambii
je muslimská země. A jelikož Islám je co se týče aktivity svých oveček docela
náročný (pět krát denně chodí do mešity a to poprvé už o půl páté ráno). Všemi
milovaný prezident Jaja tak ustanovil tří denní pracovní klid (možná by se
mohli nechat naši představitelé těmito vysokými africkými myšlenkami
inspirovat). V pátek se teda nepracuje (i když podle nás všudypřítomné
obchůdky mají otevřeno snad non stop, ať už jdeme v jakoukoliv denní či
noční hodinu). I my ctíme tradice a kulturu této země a rozhodli jsme se tak
taky nepracovat a vydat se zase na výlet do Brikamy (dokoupit ještě nějaké ty
suvenýry).
Jít
se podívat na Craft market v Brikamě je už samo od sebe už zážitkem. Nemluvě o
maratonu smlouvání, který vás tam, pokud tam nechcete nechat své dalašské jmění
čeká. Dřevěné sošky všech velikostí, tvarů i barev. Je libo černého hrocha,
nebo spíše nature africkou masku. Najdete tam vše, na co si jen vzpomenete.
Přímo vám pod nohama vznikají stále nové a nové sošky. Řezbáři tam ze špalku
dokážou vytesat neuvěřitelné věci. Už jen pohled na ně vás nadchne.
A
co teprve ta divadelní hra hodna thálie, která se rozehrajejakmile jen
projevíte sebemenší zájem o nějakou věc. S gambijci musíte prostě
smlouvat, pokud to neuděláte nejenom, že zaplatíte i třeba trojnásobek skutečné
ceny, ale hlavně také obchodníka urazíte. Smlouvat (ne sedřít z kůže jak
se o to občas pokoušel RomanJ)je
totiž slušnost.
Základní
pravidla skladování potravin, která jsou nám odmala vtloukána do hlavy,
v Gambii neplatí. Tady je prostě všechno jinak. Gambijci docela slušně
popírají, dá se říct i fyzikální zákony. Že se musí majonéza skladovat
v ledničce? Hloupost, na přímém žnoucím africkém slunci je jí lépe. Nejenže
nemění skupenství, barvu či snad chuť. Nevím z čeho je vyrobena (raději
jsem se po tom ani nepídila), ale její konzumace na vás nenechá žádné následky
(za což jsme všichni neskonale vděční, na to by asi ani Biopron a Ercefuryl
nestačil…). Maso potřebuje chlad? Mouchy a 40 stupňů mu prý nijak
neškodí, ba právě naopak (přiznám se, že tady jsem už pokusného králíka dělat
nehodlala a raději si od pofiderně vypadající půlky krávy držela úctyhodnou
vzdálenost).
Žádné komentáře:
Okomentovat