V Gambii
není nic problém a tak se vám velmi snadno může stát, že se dostanete ne území
jiného státu, aniž byste si toho skoro vůbec všimli. Na co pas, stačí mít
dobrou loď (nebo alespoň takovou kocábku do které teklo ze všech stran). A tak
jsme se jednoho dne i my, zcela úplně náhodou ocitli v Senegalu. Vypravili
jsme se totiž na výlet lodičkou po řece Allahein.
To,
že je Gambie ráj ornitologů, je všeobecně známá věc. I my jsme se teda na
nějaké ty ptáky zašli podívat. Při plavbě jsme udělali mezi zastávku na Pelikáním
ostrově a natrefili na spoustu roztodivných opeřenců, kterým vévodili
samozřejmě majestátní pelikáni. Vydali jsme se vstříc modravým dálkám a
vyrazili do Senegalu, který je odtud coby kamenem dohodil. Řeka Allahein totiž tvoří
pomyslnou hraniční linii mezi těmito dvěma státy. Cestou jsme už ve vodě
potkali domorodé Senegalce, lépe řečeno Senegalky, které se živí lovením ústřic
(což v podstatě znamená, že jsou šest hodin ponořeni do řeky a ze
speciálních ústřičných plantáží vytahují škeble).
Zničehonic
jsme zastavili u velmi nevěrohodného mola a hrnuli se na břeh. Předpokládali
jsme, že jde zase o nějakou zastávku občerstvovací zastávku pro turisty. Chyba
lávky, právě jsme se totiž „oficiálně“ dostali na území Senegalu. Jak briskně
hoši podotkli, tady se mají pašeráci jak prasata v žitě. A začali uvažovat
jak tuto černou díru na trhu využít. Přes vyprahlé rýžové lány jsme se za
okamžik už dostali do senegalské vesnice a plynule přešli na francouzštinu.
Po
malé procházce po vesnici jsme však pojali podezření, zda jsme se nepropašovali
ještě náhodou o nějaký ten kilometřík dále, na Jamajku. Byl to tam jeden
rozesmátý rastafarián vedle druhého. Nakonec nám i pohostinní domorodci
vlastnoručně natrhali ze stromu čerstvé grepy. Oběd byl tak přesně podle mého
gusta (po rýži a rybích kuličkách všemi vítaná změna).
Pavel
všem ukázal zač je toho loket a jak se pozná pravý český skaut. Při nástupu na
loď totiž objevil u vody velkého hada (pythona) ze kterého byli na větvi i naši
průvodci. Ani na cestě zpět nebylo o zábavu nouze. Naše kocábka, která toho
měla už dost za sebou, se plnila vcelku rychle vodou. Napomáhali tomu i vlny,
které ty šťastnější z nás skrz naskrz zmáčeli. Nakonec jsme však přežili a
úspěšně vstoupili na pevnou zem (škoda, že to nebylo i suchou nohou J).
Kartong
(ano, to místo, kam pravidelně létá gambijský prezident) je známé svým posvátným
krokodýlem. Dotrmáceli jsme se až k rybníčku, kde se měl bájný krokodýl
nacházet. Krokodýl nikde, třeba jen dnes neměl svůj den. Nevadí, když nejde
krokodýl k hoře, musí hora za ním. Za krokodýly vyrazíme zase zítra,
tentokrát do národního parku Abuko, tak snad budeme mít větší štěstí
Žádné komentáře:
Okomentovat