Po celkově více
než 26 hodinách jsme dorazili do cílové chýše. Unaveni, špinaví, ale připraveni
zažít to opravdové dobrodružství. Gambijci mají zcela odlišné vnímání času, ač
je zde místní čas pouze o jednu hodinu posunut nazpět od toho naše
středoevropského. Ve skutečnosti je to úplně jinak. První jsme tak museli
oprostit od našeho Evropského vnímání a na těch pár dní co budeme zde přebývat,
začít nejen žít jako Gambijci, ale i tak přemýšlet.
Příležitost
k natrénování jsme dostali hned na letišti. V předpokladu našeho
velkého zpoždění, jsme poslali zprávy, že místo plánované osmé večerní
přistaneme až po jedenácté. Nadšeni jsme vystoupili z letadla, bez úhony
prošli letištní kontrolou a s vervou sobě vlastní vybojovali naše
krosničky. Našli i tu nejzapadlejší pokud se tomu vůbec dá říct směnárnu
v Gambiji, kde místní bezzubý pracovník nám vyměnil tvrdou Gambijskou
měnu, dalese. Dostali jsme doslova balík, aspoň jednou jsme si tak připadali
jako boháči. Někteří z nás byli trošku v rozpacích. Zda jsme dostali
pomačkané zhruba padesát let staré noviny anebo opravdu peníze, za které si
budeme moci koupit nějakou tu vodu. Peníze by byly, voda snad taky. Pivo dle
hodnocení kluků nestojí za řeč, to kupovat nebudeme. Ted už nám zbývalo jen
najít si náš odvoz do Gunjuru, dle Gambijských měřítek skoro velkoměsta.
Vytrvale jsme se
slovy „Our friend is on way“ odmítali
nabídky místní omladiny na svezení. Minuty plynuly a náš hostitel Boyo stále
nikde. Prostor před letištěm se už skoro vylidnil. Boyo stále nikde, ale tak
jsme v Gambii, tady čas plyne jinak. Je to sice k neuvěření, ale už
nám skoro byla i zima, přeci jen bylo pouhých 25°C. Po dvou hodinách i Boyo
dorazil a my se tak vydali za doprovodu několika členů jeho rodiny do Gunjuru.
Cesta noční Afrikou po místy velmi pochybné cestě společně s několika
policejními kontrolami byla velmi inspirativní. První setkání s Gambii
v nás vzbudilo takový zvláštní pocit, který se jen velmi těžko dá vyjádřit
slovy. Hra světel a stínů. Zvuky noci a obloha pokryta miliony hvězd, jakou u
nás nikdy nespatříte. Všude černo černá tma, která svým způsobem není zas tak
temná. Veřejné osvětlení víceméně neexistuje. Oči si však na tmu po čase
zvyknou a vám se tak otevřou zcela nové obzory.
Žádné komentáře:
Okomentovat