Byl
tu druhý tréninkový den. Frekventanti nadšeně už od rána pracovali na svých
dovednostech. Všemi vjemy vstřebávali vše, co jim Roman ukazoval. Workshop se
už propracoval na takovou úroveň, že si sem své kolo přijel nechat opravit i
místní cyklistický tým. No kvalita se hold pozná.
Česká
jména bývají oříškem pro všechny cizince, nejinak je tomu i v Gambii.
Jelikož Gambijci jsou vynalézaví a nic není problém, i s tímto „problémem“
si šalomounsky poradili. S háčky a čárkami si jazyk prostě plést nebudou. Jednoduše
si vás přejmenují. I naše výprava dostala svá gambijské jména. V Banjulu
přistával Roman (Buba, který si své jméno přivezl už ze své poslední výpravy
před rokem), Jirka, Štěpán, Pavel a Vendula. V Gunjuru však bydlel Buba,
Jakaria, Usama, Tabana kalo a Sibi.
V podstatě
nikdo netuší, podle jakého klíče vám jméno přiřadí. Jediný u koho jsme si
jisti, jak k němu přišel je Tabana Kalo (Mek), kterého tak pojmenovala
Máša. Tabana Kalo je totiž dýmka, a jelikož si Mek velmi rád užíval gambijskou
pohodu s dýmkou v puse, byla to jasná volba. Pro některé byla změna
jména velmi příjemná. Obzvláště, když vaše jméno znamená v mandince místo
setkání. No řekněte sami, není Sibi lepší než meeting point?
Od
našeho příjezdu uplynulo už čtrnáct dní a nastal tak den, kdy další člen
výpravy se měl odebrat zpět do zimních
krajin. Tentokrát přišla řada na Jakariu (Jirku). V podstatě jsme se ani
nestačili ohlédnout a všemi milovaný Jakaria zmizel. Gambijské autobusy
(dodávka, ve které je nacpaných dvacet lidí) jsou pekelně rychlé. Šlí jsem mu
zamávat na místní autobusové nádraží (okraj cesty, kde na mávnutí dodávka
zastaví). Ještě skoro neměl ani obě nohy v autobuse a ten už se řítil směr
Brikama. A tak jsme s Romanem v Gambii osiřeli. Za týden se stejným
autobusem vstříc domovu budeme řítit i my dva.
Žádné komentáře:
Okomentovat