Dříve než jsme
měli kola rozvést dětem do škol, čekalo nás ještě spousta práce. Jedním takovým
mezi krokem k úspěšnému konci bylo i vybudovat sklad, kde by přivezená
kola byla uschována a zároveň vytvořit, tak místo, kde se budou moci kola
opravovat. O hrubou stavbu se postarali místní manuálně velmi zruční lidé.
Na první pohled
zvenku vypadala skvěle, exteriér byl na jedničku. Bylo však třeba trošku
poupravit interiér. Podlaha by si nic, ale nezadala s bojovým polem. To však
pro nás není žádná překážka. Stačí troška písku a bude to. Toho je
v Gambii opravdu dost.
Po rozmístění písku
jsme uznali, že by možná nebylo špatné přidat i trochu betonu. Ovšem Gambia no
problem a tak i toto naše přání bylo vyslyšeno. Bez míchačky pouze
s lopatkou místní mistři zednického řemesla začali kouzlit. Do večera byla
skoro celá podlaha jako ze žurnálu. Vše tak bylo připraveno na zítřejší příjezd
kontejneru s koly. Na nás tak už jen čekalo pověsit transparent
s českou a gambijskou vlaječkou. A čekat na ráno, abychom mohli vyrazit do
hlavního města, do Banjulu, kde v přístupu čeká náš kontejner.
Celý den jsme
tak měli o zábavu postaráno. Svou letmou přítomností nás poctila i hlava státu
prezident doktor profesor šejk a spoustu dalších titulů Jaja Jameh. A to
dokonce hned několikrát. Zažili jsme tak přehlídka moci hodnou diktátorských
režimů. Gambie je v nejširším místě přibližně jen 40 kilometrů rozlehlá.
Prezident se tak z jednoho konce na druhý dostane velmi rychle (svou
rychlostí porušující nejen místní dopravní předpisy 30 mil/hodinu, ale snad i
našich 130km/h z dálnice je to v cuku letu).
Teatrálnější už to snad ani být nemohlo. To,
že pojede prezident, se pozná snadno. Je několik základní ukazatelů. Vojáci
nastoupeni u hlavní cesty, zničehonic se tam místní začali sbíhat také. Spustí
se houkačky. Prosfiští několik ozbrojených aut s vojáky vlajícími za
kulomety. Pak se mihne pár černých skvrn (tedy ještě o něco rychleji právě
projeli černé offroady, v některém z nich, snad byla i hlava státu).
Vše zase uzavírá místní milice. Celé divadlo trvá necelou minutu a tak
prezident jezdí, jezdí a jezdí. My jsme však na rozdíl od něj odvedli kus dobré
práce a tak jsme si večer zasloužili odměnu v podobě místního piva od
gunjurského kněze. Život je hořký, bohu dík.
Žádné komentáře:
Okomentovat